Bílá sobota je jedním ze dnů Svatého (Pašijového) týdne, který vrcholí na Velikonoční pondělí. Ticho rozjímání Velkého pátku vystřídá zvonění zvonů, které na Zelený čtvrtek „odletěly do Říma“ a již jsou zpět, a rozeznějí se i kostelní varhany a zpěv zpěváků a muzikantů na kostelním kůru i v procesích a průvodech Vzkříšení. Tento den přechází od ticha a smutku k radosti a oslavám znovuvzkříšení Ježíše Krista, který povstal na sklonku sobotního dne.
Konec půstu, hodování může začít
Právě na Bílou sobotu končí doba půstu. Mezi tradiční jídla, kterými lidé v tento den hodují, patří velikonoční nádivka zvaná také hlavička, sekanice nebo svítek, do které patří maso, housky nebo krupice, vejce a hlavně čerstvé zelené bylinky, případně kopřivy. Je to také čas, kdy se peče beránek a na stole by neměl chybět velikonoční mazanec. Dívky by již měly uvařit a nazdobit vajíčka, chlapci zase uplést svou pomlázku, aby bylo vše připraveno na pondělní velikonoční koledování.
Posvěcený oheň
Jedním ze symbolů Bílé soboty je oheň. Ještě dnes se můžeme na některých místech setkat s tradicí, kdy se před noční bohoslužbou (tzv. vigilií) rozdělal před vchodem do kostela oheň, který byl posvěcen. Říká se mu Jidášův oheň a bývá s ním zapálena obřadní svíce, od které si pak věřící zapalují svoje svíčky a někdy též nový plamen v kamnech u sebe doma. Dříve se z ohořelých dřívek z tohoto Jidášova ohně tvořily následující den křížky, které se pak pokládaly na pole, aby byla úrodná.
Lidové zvyky na Bílou sobotu
Na Bílou sobotu se také tradičně uklízí celá domácnost. Ostatně od bílení domu možná vznikl název tohoto dne, i když může jít i o název získaný podle bílého roucha nováčků připravujících se na svůj křest o velikonoční vigilii. Už před východem slunce by se novým koštětem mělo důkladně vymést smetí z domu, což zabrání, aby se nám doma držel hmyz. Starým zvykem je také třesení ovocnými stromy, které je má probudit a přimět dobře urodit. Se stromy se nejen třese, ale někde se i polévají vodou či pomazávají těstem na mazance. K lidovým zvykům se řadí i takzvané chodníčky lásky, kdy zamilovaní chlapci vysypávali pískem chodníček k domu jejich vyvolené.