Jak začít rybařit?

Vychází slunce, všude ticho, jen z dálky je slyšet hukot projíždějícího vlaku. Z rozpouštějící se mlhy náhle zasyčí zvuk rybářského navijáku a vy už zvedáte svůj prut a koukáte, jak se na konci udice třepetá ohromná ryba. Nádherná představa, že? K tomu, abyste mohli onu ideu přetavit ve skutečnost, nepotřebujete až zas tak mnoho. Jak tedy začít s rybařením?

Nejprve bychom si měli rozdělit rybaření na teorii a na praxi. Nebo lépe na administrativu a na technické vybavení. Zprvu budete potřebovat rybářský lístek a tzv. povolenku k lovu ryb. Bezpodmínečnou součástí je i členství v některé z místních organizací v rámci Rybářského svazu. Ale nebojte se. Tak složité to není.

Rybářský lístek dostanete na městském či obecním úřadě. Ovšem budete si jej muset zasloužit. A to tak, že vykonáte příslušnou zkoušku rybářských zdatností. Mládež a děti tento test vykonávají většinou v rámci zájmových kroužků, ve kterých se učí základům rybaření. Pro ostatní jsou pak v místních rybářských organizacích připraveny propozice a studijní materiály, které všem dopomohou ke složení zkoušky. Cena samotného rybářského lístku, se v závislosti na délce vydání, pohybuje přibližně od sta do pětiset korun.

Povolenka je pak zvláštní doklad, který opravňuje rybáře k lovu na určitém území. Může se tak týkat bezprostřední blízkosti vašeho bydliště, nebo kraje či celé republiky. Od tohoto rozložení se samozřejmě odvíjí i zvyšující se cena. Poplatky se mění i v závislosti na tom, zda chcete chytat ryby v pstruhových či mimopstruhových revírech.

Nesmíme zapomenout ani na členství v místním rybářském spolku, nebo-li v místní organizaci Rybářského svazu. Registrační a členské poplatky jsou v těchto organizacích značně odlišné. Ovšem nejčastěji se pohybují lehce nad hranicí jednoho tisíce korun.
Povinností každého rybáře je odpracování určitého počtu brigádnických hodin. Pokud brigádu neodpracujete, musíte se „vykoupit, “ což v podstatě znamená, že zaplatíte za svou neodvedenou práci. Výkupné není též fixně stanoveno.

To se však již dostáváme k té mnohem hezčí, technické stránce rybolovu. Ovšem ještě se na malou chvíli vrátíme k zákonům a administrativě. Takže ještě než budeme vybírat navijáky, pruty a nástrahy, musíme chtě nechtě objednat metr, pean a podběrák. Tak nám to totiž nařizuje Rybářský řád. Poté už zcela jistě zamíříme do oddělení prutů a navijáků, přistoupíme i k vlascům, háčkům, splávkům či vezírku.

Všeobecně se doporučuje, že základem by měly být dva pruty. Ovšem toto doporučení se odvíjí spíše od tradice a nepodléhá žádnému nařízení. Většinu vybavení vybíráme podle toho, jaké druhy ryb budeme chytat či dle toho, jakou rybolovnou techniku použijeme. Základní a nejlevnější teleskopické pruty seženeme již kolem čtyř set korun. I zde, jako i v jiných oborech však platí, že kvalita a značka něco stojí. Nedílnou součástí prutu by měl být i naviják a vlasec. Tyto prvky vybíráme opět nejčastěji v návaznosti na druhu ryb, které chceme lovit. Háčky, olůvka či splávky nakupujeme vždy ve větším množství.

Postupem času rybář ocení i další pomůcky, které mu zpříjemní život. Takovým zpříjemněním může být rybářské křeslo, nástražný systém, různé druhy samostatných nástrah, krmení, a tak dále a tak dále.

A kde se vlastně naučit rybařit? „Co se v mládí naučíš, to ve stáří jako když najdeš,“ říkala má babička. A měla pravdu. Rybářské zájmové kroužky tak i dnes nalézáme v každém větším městě. Děti se zde naučí základním rybolovným technikám, teorii i praxi. Svůj pobyt v kroužku povětšinou zakončují rybářskou zkouškou.

Ovšem, jak se lovit naučí dospělý člověk, či někdo, kdo v životě nerybařil? První možností jsou samozřejmě kamarádi a známí. Další možnost dávají soukromé rybníky a privátní revíry. U mnoha podobných zařízení totiž fungují speciální kurzy, v nichž vás za poplatek naučí, jak provozovat rybolov.

Co tedy popřát na závěr? Jistě přání, abyste si rybaření užívali, chytili nějakou tu rybu a naopak nechytili pořádnou rýmu.

Takže tedy Petrův

Na vaše otázky odpovíme. Nebojte se zeptat.