Akontace je obchodní a právní termín, který znamená platbu předem. Nejčastěji se akontace používá u finančního leasingu, hypotéky, nebo třeba u spotřebitelského úvěru. V těchto případech musíte před půjčkou splatit dané procento z půjčované částky.
Občas se místo označení akontace používají termíny – nulová splátka, mimořádná splátka, případně zvýšená splátka. Dejte si tedy pozor na tyto termíny.
Nulová akontace
Pokud vám někdo nabízí nulovou akontaci, pak to znamená, že nemusíte před úvěrem zaplatit část z cílové částky. To sice na jednu stranu umožňuje pořízení třeba automobilu bez nutnosti míst něco našetřeno, avšak na druhou stranu se vám více úvěr prodraží, protože dostanete vyšší úroky. V tomto případě záleží na vás, co je pro vás schůdnější. Každopádně, nulová akontace pro banku znamená vyšší riziko, proto je celkově dražší.
Akontace u hypotéky
Akontace u hypotéky znamená nutnost míst naspořené vlastní peníze, které snižují výši úvěru, poskytovaného zpravidla na nemovitost. Nulovou akontaci banky nerady na hypotéky poskytují, protože je příliš riziková. To však neznamená, že jí nenabízejí. Při posuzování nulové akontace u hypotéky banka vychází z klientovy finanční minulosti. Pokud nemáte zajímavé příjmy, nebo máte špatnou finanční minulost (nesplácení, moc dluhů apod.), budete si muset nejprve část peněz našetřit (běžně mezi 10% až 30%).
Tip: Cílovou částku lze příznivě snížit díky půjčkám od státu – Státní fond Rozvoje Bydlení – SFRB, který je velmi výhodný. Bohužel půjčka od SFRB není vždy a pro každého dostupná.
Tip: Zvýšení bonity, a tím tedy dosažení nulové akontace, můžete dosáhnout třeba tak, že budete po nějakou dobu (cca 3 měsíce) před tím, než si půjdete pro půjčku, posílat mezi dvěma bankovními účty navzájem větší částky peněz. Bonita se totiž vypočítává mimo jiné i z pohybů na vašem účtu. Dočasně vám také doporučuji posílat výplatu obou manželů na jeden účet, pokud tedy tuto možnost máte.