Je celkem běžné, že při výkonu práce čas od času dochází ke škodám. Někdy škodu utrpí zaměstnanec a někdy naopak zaměstnavatel. Jelikož je téma odpovědnosti v pracovněprávních vztazích poměrně rozsáhlé, zaměřme se v tomto článku především na škodu způsobenou zaměstnancem.
Obecně úvodem k odpovědnosti zaměstnance za škodu
Jste-li v pozici zaměstnance, řada následujících informací vás jistě uklidní. Odpovědnost zaměstnance je totiž v řadě případů zákoníkem práce omezená. Tato omezení vyplývají z ochranné funkce pracovního práva, které bere v potaz, že mzda (či plat) je mnohdy jediným příjmem, na kterém jsou zaměstnanec a často i další jím vyživované osoby existenčně závislé. Jinak je tomu v případě zaměstnavatele, který naopak zpravidla odpovídá za celou škodu
Zpět ale k odpovědnosti zaměstnance. Ta je upravena v zákoníku práce (ZP) v části jedenácté, hlavě I a II, konkrétně v § 249 – 264. Řadu podrobností, na něž zde nezbyde prostor, je tedy možné vyhledat přímo v zákoně.
Z obecných informací je vedle zákonného omezení odpovědnosti nutno zmínit také fakt, že zaměstnanec vždy odpovídá za zavinění. To znamená, že škoda musí vzniknout buď jeho úmyslným jednáním, anebo alespoň jednáním nedbalostním. To je významný rozdíl oproti odpovědnosti zaměstnavatele, který odpovídá zpravidla objektivně, tedy bez nutnosti zavinění. Jako příklad si uveďme odpovědnost zaměstnavatele za nemoci z povolání. V tomto případě zaměstnavatel nemusí nic zanedbat, ba dokonce si nemusí ani počínat protiprávně, přesto bude za škodu takto vzniklou odpovídat.
Nezapomeňme rovněž, že škoda musí vzniknout při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi. Co tím zákonodárce myslel, zevrubně rozvádí § 273 a 247 ZP. Poněkud překvapující může být především skutečnost, že cesta z práce a do práce není těmito ustanoveními chápána jako činnost v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Pokud však škoda nevznikne při plnění pracovních úkolů, nastupuje odpovědnost občanskoprávní, která je na rozdíl od mnohdy omezené pracovněprávní odpovědnosti neomezená.
Na závěr k obecnému úvodu dodejme, že zákoník práce rozlišuje celkem 4 druhy odpovědnosti zaměstnance. Jde o obecnou odpovědnost, odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvracení škody, odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí. Jednotlivé typy si nyní proberme podrobněji.
Obecná odpovědnost
Vše výše uvedené lze vztáhnout i na obecnou odpovědnost zaměstnance. Dodejme pak především, že je na zaměstnavateli, aby zaměstnanci prokázal, že ke škodě došlo zaviněním zaměstnance. Co se potom týče omezení odpovědnosti, uveďme si, že odpovědnost zaměstnance je omezena na maximálně 4,5násobek jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku. Ovšem pozor! Toto omezení neplatí, způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně, anebo v opilosti či pod vlivem jiných návykových látek. V takovém případě odpovídá zaměstnanec za celou škodu. Na druhou stranu se odpovědnost poměrně rozdělí v případě, že vznik škody částečně zavinil také zaměstnavatel. Rovněž způsobí-li škodu více zaměstnanců, rozdělí se tato škoda poměrně podle míry jejich zavinění.
Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvracení škody
Povinností zaměstnance je především počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám a pokud škoda hrozí, musí na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. V situaci, kdy je k odvrácení škody potřeba okamžitého zásahu, a nepostačí tedy prosté informování nadřízeného, je zaměstnanec navíc povinen zakročit tak, aby škodu odvrátil. Nemusí tak učinit pouze v případě, že by ohrozil sebe, jiné zaměstnance nebo osobu blízkou.
Pokud této informační povinnosti nebo povinnosti k odvracení škody nedostojí, může po něm zaměstnavatel požadovat náhradu škody až do výše 3násobku jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku. Nutno však dodat, že odpovědnost takovéhoto zaměstnance nastupuje až v okamžiku, kdy k náhradě škody nepostačuje jiná právní odpovědnost. Kupříkladu odpovědnost jiného zaměstnance, který tuto neodvrácenou škodu zavinil.
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat
Jestliže jsme v případě předchozích typů odpovědnosti mluvili o omezené odpovědnosti zaměstnance za škodu, v tomto případě odpovídá zaměstnanec v plné výši. Nutné je ovšem dodat, že aby mohla tato odpovědnost vzniknout, musí zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřít tzv. dohodu o (hmotné) odpovědnosti. Ta musí být uzavřena písemně a nemůže ji uzavřít osoba mladší 18 let. Tato dohoda se pak musí týkat hodnot určených k obratu nebo oběhu (typicky jde o zboží, hotovost či zásoby materiálu) a zaměstnanec s nimi musí mít možnost po celou dobu osobně disponovat. Zaměstnanec přitom odpovídá za to, že svěřené hodnoty nechybí, nikoliv za jejich nepoškozenost. Při poškození svěřených hodnot se proto uplatní omezenější výše uvedená obecná odpovědnost.
Rovněž je nutné podotknout, že v tomto případě se zavinění zaměstnance presumuje. Tedy platí vyvratitelná domněnka, že zaměstnance schodek zavinil, a tak zaměstnavatel nemusí nic dokazovat. Je tak na zaměstnanci, aby prokázal opak, a tak se zčásti nebo zcela vyhnul odpovědnosti. Jde například o situaci, kdy mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami řádně nakládat.
K tomuto typu odpovědnosti si ještě uveďme, jak se postupuje v případě pracoviště, na kterém pracuje více osob s uzavřenou dohodou o odpovědnosti, typicky například v prodejně. V této situaci mluvíme o tzv. společné hmotné odpovědnosti, kdy zaměstnanci odpovídající maximálně do výše průměrného hrubého měsíčního výdělku. Jinak je tomu v případě vedoucích zaměstnanců (§260 ZP).
Zákoník práce rovněž v § 253 stanovuje podmínky, za kterých může zaměstnance od dohody o odpovědnosti odstoupit.
Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí
Posledním typem odpovědnosti zaměstnance je odpovědnost za ztrátu svěřených věcí, přičemž půjde o různé nářadí, vybavení či ochranné pomůcky. I v této situaci odpovídá zaměstnanec v plné výši a i zde se zavinění presumuje. Stejně tak se ale může zaměstnanec odpovědnosti zprostit. Pro tento typ odpovědnosti je nutné, aby zaměstnanec písemně potvrdil, že svěřené věci převzal. U svěřených věcí, jejichž hodnota je vyšší než 50 000 Kč, je rovněž nutné uzavřít písemnou dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Tu opět nemůže podepsat osoba mladší 18 let.
Závěrem k odpovědnosti zaměstnance za škodu
K tomuto tématu ještě dodejme, že zaměstnanec nemusí škodu hradit v penězích, pokud může škodu odčinit uvedením v předešlý stav, tedy například opraví poškozený stroj.
Vzhledem k citlivosti této problematiky rovněž zákonodárce upravil možnost soudu výši náhrady škody přiměřeně snížit. Toto ustanovení najdeme v § 264. Reagoval tak na situace, kdy by například mohla být náhrada škody pro zaměstnance likvidační či by ohrozila výživu jeho dětí.