Vyšetření CRP je v poslední době často k vidění u dětských i praktických lékařů. Stačí odebrat pár kapek krve a lékař během několika minut ví, zda se u jeho pacienta jedná o virovou nebo bakteriální infekci a jakou léčbu tedy bude vhodné nasadit. Zajímá vás, co je toto vyšetření zač a jak přesně lékaři pomáhá?
Co je CRP?
C-reaktivní protein, zkráceně CRP, je bílkovina, která se vytváří v játrech v situaci, kdy tělo bojuje s nějakou infekcí. Reakcí na zánět je vytvoření určitého množství této bílkoviny, které je možné změřit a určuje sílu imunitního boje podle typu infekce. Tělo takto reaguje na virové, bakteriální a mykotické infekce a dále také na různé nemoci, například pooperační stavy, popáleniny nebo třeba nádory. Hladina CRP se začne zvyšovat 6-12 hodin od začátku onemocnění a její výše může vyšplhat až na tisícinásobek běžné hodnoty, tohoto vrcholu dosahuje zhruba za 48 hodin.
Kdy a jak lékař provádí vyšetření CRP?
Nejčastěji k němu lékaři přistupují u nespecifických kombinací příznaků jako jsou například horečka, rýma, kašel, bolest v krku, bolest břicha, průjem, zvracení, vyrážka a podobně. To vše by mohlo být způsobeno virovou i bakteriální infekcí a pokud si lékař není jistý, o jakou nemoc se jedná, právě vyšetření CRP mu napoví, zda nasadit antibiotika nebo ne. Ty jsou totiž účinná pouze na bakteriální infekce. CRP se dnes už nevyšetřuje pouze v laboratoři, kdy je výsledek znám zpravidla do několika hodin až druhého dne. Mnoho lékařů má přímo v ordinaci přístroj na měření CRP, který mu výsledek dodá do několika minut. K vyšetření je možné odebrat krev ze žíly, ale stačí i malé píchnutí do prstu.
Co znamenají naměřené hodnoty?
Hladina CRP je udávána v mg/l a normální hodnota je do čísla 5. Od 5 do 30 mg/l se jedná o virovou infekci, nad 40 mg/l pak o bakteriální nákazu. Mezi hodnotami 30-40 jde o neurčité rozmezí, kdy se zpravidla antibiotika nenasazují, ale lékař může chtít vyšetření zopakovat s nějakým časovým odstupem, jelikož se může jednat teprve o začátek nemoci.
Díky možnosti během chvíle zjistit, o jakého původce nemoci se jedná, jsou méně předepisovány antibiotika tam, kde vůbec nemají smysl. To pomáhá snižovat jejich nadužívání, které je zátěží pro tělo a vede také k postupnému snižování jejich účinnosti.