Jak a čím správně lepit dřevo

Ze dřeva bývá vyrobeno mnoho věcí od polic přes židle a stoly až po trámy. Často ale potřebujeme lepit zvláště ty menší předměty ze dřeva, které se vyskytují v našich domácnostech častěji, například nejrůznější hračky, modely, prahy a podobně. Také mnoho dalších předmětů bývá vyrobeno z materiálů dřevu příbuzných. A v následujících řádcích se proto hodláme zaměřit na to, čím a jak v případě nutnosti tyto předměty opět slepit tak, aby dobře sloužily svému účelu.

Ne všechna dřeva jsou však stejná, zvlášť poslední dobou se často setkáváme s nejrůznějšími náhražkami a také s materiály recyklovanými, které dřevo pouze připomínají. Při lepení bude nutné vzít všechny tyto odlišnosti do úvahy.

Dřevo jako takové je materiál savý. Jeho základem je lignin a celulóza. Lepí se dobře vodou ředitelnými disperzními lepidly. Vhodná jsou na pro něj i některá lepidla z řady reaktivních například polyuretany a epoxidy.  V obou těchto případech pomáhá polarita celulózy a chemická reaktivita lepidel. K některým účelům lze použít i lepidla tavná.

Jestliže se nám do rukou dostane opravdové dřevo, což je dnes spíše již výjimka, je dobré zjistit, jedná-li se o dřevo měkké nebo dřevo tvrdé. K měkkým dřevům řadíme lípu, olši, borovici a smrk, k tvrdým dřevům patří buk, dub, a modřín. Zvláštními druhy dřeva jsou dřeva těžká a velmi tvrdá dřeva exotická, ke kterým řadíme například dub meranti. Také dřeva z ovocných stromů jako jsou švestka, třešeň nebo hruška mají svá specifika.

Pravděpodobně nejčastěji se však všichni setkáváme s dřevotřískami a MDF. Jedná se o materiál vyráběný z dřevních vláken technologií podobnou výrobě papíru. Sám název dřevotříska již napovídá, že se bude jednat o stlačení jemných či hrubších dřevěných třísek, které jsou spojovány pryskyřicí.  Pochopitelně v tomto případě nebude mít dřevotříska tak hladký povrch jako MDF.

Na stavbách se často setkáváme s OSB deskami případně s cementopískovými deskami. Tady se jedná o spojení větších třísek a štěpek pomocí jemného cementu či pryskyřice.

Jak jsme již poznamenali, lepení dřeva je jednou z nejjednodušších a také nejčastěji aplikovaných metod používaných v hobby sféře.  Vybereme-li to správné lepidlo z řad moderních lepicích prostředků, můžeme dosáhnout výsledku hodného profesionálů.

Ke standardům v této sféře řadíme již po mnoho let lepidla disperzní.  Používají se jednoduše tak, že na jednu z lepených ploch se lepidlo nanese štětcem v tenké vrstvě a obě části se pak spolu spojí minimálně na dobu jedné hodiny, raději však po delší dobu, se sepnou svorkou.

Zvláště při použití lepidel na vodní bázi je důležité prvotní odmaštění dřeva. Na odmaštění postačí technický líh, ten dřevu nijak neuškodí a mastnotu naprosto spolehlivě odstraní.  Ta by totiž mohla výrazně snižovat přilnavost lepidla.

Jak tedy lepit dřeva měkká? Měli bychom v prvé řadě zajistit, aby lepené díly byly rovné, suché a bez prachu a jiného ušpinění. Na větší lepené plochy použijte lepidlo disperzní. Pro příklad jmenujme alespoň Dispercoll, Rakoll, Ponal a Vinalep. Jedná se ve všech případech o bílé tekutiny mírně nakyslé vůně a konzistence smetany. Lepidlo se natře na jednu lepenou plochu, nechá se asi 5 minut zvětrat a lepené plochy se slepí silným stiskem k sobě. Po dobu čtvrthodiny i delší je dobré umístit lepené plochy do svorek, aby lepidlo dobře pronikalo mezi jednotlivá dřevní vlákna. Pamatujte, že plné pevnosti dosáhne spoj nejdříve po 24 hodinách.  Dobrá rada zní: nezapomeňte na přiměřenost dávkování lepidla. Nadbytek lepidla vám při svorkování lepených částí vyteče a nedostatek lepidla vytvoří naopak takzvaný hladový spoj, který mnoho nevydrží. U disperzních lepidel jsou rozlišovány 4 kategorie od D1 až po D4, kde vyšší číslo znamená vyšší odolnost vůči vodě.  Lepidlo typu D4 tak bez obav můžeme použít i v exteriérech, například při lepení dřevěného zahradního nábytku. Nebo na rámy oken a dveří.

Jak lepit dřeva tvrdá, exotická a ovocná? Zde jsou zásadní odlišnosti od lepení měkkých dřev hlavně v délce svorkování lepeného materiálu a nutnost použití vyššího tlaku. Obecně se dá říci, že na tvrdé dřevo jsou vhodná lepidla typu D3 a D4. Exotická dřeva s tvrdou až velmi tvrdou strukturou se bohužel často chovají, jako by byla mastná. Disperzní lepidla tak mohou v tomto případě selhat.  Lepší je použít rovnou jednosložkové polyuretanové lepidlo z kategorie D4 například Lear na dřevo D4. Jedná se o kapalinu vzhledu i konzistence medu. Velký lisovací tlak není nutný, pouze zajištění lepených ploch proti vzájemnému posuvu. Obvyklá fixační doba se pohybuje okolo hodiny. Přesnou dobu vždy najdete na návodu k použití příslušného lepidla.  Zde je na místě počítat s vyšší cenou, polyuretanová lepidla jsou opravdu kvalitní a odolná. Nezapomeňte včas a vhodně ošetřit štětce a další použité nářadí ušpiněné od lepidla.  Pozor u lepení ovocných dřev, ta vlivem použití kyselých lepidel s pH 3 a nižším změní barvu, například třešeň doslova zrudne. Abyste nezničili drahocenný materiál, požádejte předem o radu výrobce lepidla. Bohužel kyselost lepidel není vždy na etiketě výrobku uváděna.

Další lepenou kategorií mohou být například plochy v modelářství anebo plochy, kde jedním z lepených materiálů je dřevo, druhým kov. V tomto případě je ideálním řešením použít lepidlo dvousložkové epoxidové anebo již výše zmíněná lepidla polyuretanová. Pro výrobky namáhané vibracemi je vhodnější zvolit polyuretany. Ty totiž lépe odolávají dynamickému namáhání.  Tato lepidla jsou vhodná i na lepení parket a okenních parapetů.  Lepidla jsou pastové konzistence a mají vysokou schopnost vyplňovat i dosti velké nerovnosti a dutiny. K zakoupení jsou ve specializovaných parketářských a podlahářských prodejnách.

Autor: Zuzana Bohdalová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..