Když se z dětského pokojíčku ozve uprostřed noci křik a pláč, ani jedna maminka nezaváhá a ihned se vyběhne podívat, co se stalo. A ve většině případů zjistí, že nic vážného. Příčinou toho křiku totiž bývají nejčastěji noční můry nebo noční děsy. Jaký je mezi nimi rozdíl? A jak postupovat u jednoho nebo druhého?
Noční děsy
Noční děsy se většinou objevují u dětí školkového věku. Je to opravdový záchvat paniky, kdy ale dítě pořád spí a nic nevnímá. Projeví se asi do tří hodin po usnutí, kdy z vědcům neznámého důvodu nedojde ke správnému přechodu z hluboké fáze spánku do REM fáze. Místo toho sebou dítě začne hlasitě zmítat a křičet. Může na vás koukat vytřeštěnýma očima, s bušícím srdcem a krůpějemi ledového potu na čele, ale přesto opravdu pořád tvrdě spí. Co v tu chvíli dělat? Nemá smysl na dítě mluvit a uklidňovat ho, nevnímá vás. Není třeba ho ani násilím budit. Nejlepší je uložit ho opatrně do postýlky a nechat ho spát dál. Tento záchvat většinou docela rychle přejde. Ráno si dítě nebude nic pamatovat a je nejlepší to tak nechat. Tím, že o tom budeme dítku vykládat, ho jen vystresujeme a ono se pak může začít bát usnout. Kdyby se noční děsy ale opakovaly hodně často, je dobré si o nich promluvit s lékařem. Může doporučit nějaké přírodní prostředky, které by mohli dítě zklidnit, nebo přikročit i k léčbě medikamenty.
Noční můry
Noční můru jednou za čas zažije asi každý z nás. Probudíme se zpocení a vyděšení a ještě chvíli nám trvá, než si uvědomíme, co byl jen sen a co je realita. Děti mají obzvlášť bujnou fantazii a každý den vstřebávají plno nových vjemů, které musí zpracovávat. Stává se jim tedy dost často, že je ve snech honí příšery, čarodějnice či zlí vlci. Na rozdíl od děsů má tedy noční můra konkrétní podobu a děj, který si dítě pamatuje. I když teprve umí sotva pár slov, snaží se vám popsat, co je tak vyděsilo. A to je ten nejlepší způsob, jak se s můrou vypořádat. Nechte ho, ať vám ji popíše, hlaďte ho přitom a ujišťujte, že ho ochráníte. Snažte se ho utišit, ale potom ho také přimět znovu usnout ve své postýlce. Dítě se chce schovat do bezpečí postele rodičů a jistě to bude hodně naléhavě zkoušet. Když ale v tomto polevíte a to opakovaně, velmi rychle se z toho stane zvyk. S tím se pak bude ještě hůře bojovat.