Ach ty ty klávesnice. V práci či doma, dle toho, jak je kdo větší či menší prase, má každý na klávesnici miliardy nechutných bakterií, které nejenže požírají zbytky vaší nadrobené snídaně z prostoru kláves, ale také se živí na naší kůži, která nám pomalounku odumírá a odpadává z nás jako z nějakých zoombie. A s tím je potřeba čas od času něco udělat. Mýt si ruce po používání klávesnice, zejména v práci, je asi také důležité, ale důležitější je, čas od času si tu svoji klávesnici umýt. Zejména tu co máte doma, kde nejste tak ostražití, takže hned po spuštění hororu na počítači si začnete strachem okusovat nehty, zakusovat se po poprděného a už tak dost špinavého polštáře, schovávat se za křečka a podobně.
Veškerou manipulaci s klávesami děláte pouze na vlastní nebezpečí.
Než se pustíte do práce, pořádně si vyčistěte svoje špinavé pazoury, které jisto jistě před chvílí rejdily po klávesnici, mobilu, vaší puse, nebo na ještě nechutnějších místech.
V dalším kroku najděte nějaké špíně odolné místo, třeba u sousedů na balóně, kde začnete rozebírat klávesnici. Pozor na to, že jakmile začnete všemožné rumplovat s klávesnicí, začnou z ní postupně vypadávat dávno ztracené sponky, špendlíky, zbytky rok staré snídaně, chlupy vaší kočky, bobky vaší milované krysy, nějaké ty vlasy a vousy, znovu instantní kafe, a možná najdete třeba i nějaké ty zbytky zaschlého spermatu, jeden nikdy neví. Zkrátka a jednoduše, se připravte na nejhorší.
Samotné rozebrání klávesnice je jednoduché, tedy za předpokladu, že nemáte nějakou z těch vyboulených naturálních klávesnicí, které se rozebírají výrazně hůře. Taková klávesnice pak může mít šroubky schované pod klávesami, kde je někdy hledat je docela problém. Expert na tohle je Microsoft. Jeho klávesnice jsou sice špičkové, ale rozebírají se dost nesnadno. Jednu takovou klávesnici doma mám. Vždy když jí čistím, nadávám u toho jak špaček, protože si pořádně nepamatuji, kde je těch 10 zpropadených šroubků ukrytých, takže to končí tak, že vyrvu dobrou polovinu kláves z klávesnice, než najdu ten poslední zapomenutý šroubek. No a jak se klávesy vyndavají? Jednoduše, stačí pod klávesu zastrčit plochý šroubovák, kterým se klávesa nadzvedne do té míry, že sama vyskočí. U nízkoprofilových kláves toto nedělejte. Jo a mimochodem, jednotlivé klávesy z klávesnice vyndavejte opatrně, ne že za ně budete rvát jak za psí ocas.
Takže nyní otočte klávesnici a ze spodní strany křížovým ostrým šroubovákem opatrně vyndáte šroubky. Zdůrazňuji ostrým křížovým šroubovákem a ne tupým kuchyňským nožem, kterým řežete mouchám nožičky. Dejte si na to pozor, protože by to mohlo dopadnout docela špatně. Jednak ožužláte hlavičky šroubků, které pak nepůjdou zpět našroubovat a pak také si tím nožem můžete snadno uříznout ucho či jiný tělní orgán. Víte jak je ten vtip: operuji, operuji, operuji a najednou koukám, já pitvám. Takže na to bacha.
Vyndané šroubky nestrkáme do pusy a raději je dáme do nějaké krabičky, jinak je ztratíte, nebo je zbaští váš domácí mazlíček, případně vy.
Po odšroubování se pokuste rozevřít klávesnici a oddělit tak klávesy a spodní část od sebe. Jestli při tom budete cítit velký mechanický odpor, a klávesnice se pomalu začne proměňovat v samostříl, tak přestaňte a raději najděte šroubek, který jste zapomněli vyšroubovat.
Po oddělení můžete horní část klidně hodit do umyvadla a pustit se do drhnutí. Mě se osvědčilo čistit klávesnici pod sprchou v koupelně. Jednak je tam více místa a také, když to tam při své šikovnosti vytopíte, tak se toho zas tolik nestane. Jo a na čištění je dobré někde šlohnout nějaký kartáček. Jde to sním mnohem lépe. Houbička na obrázku níže je opravdu nepoužitelná.
Běžně se čistí jen horní část klávesnice, to jest ta část, po které rejdíte rukama, avšak někdy se stane, že i spodní gelová část s gelovými spínači je také značně zadělaná. V tom případě jí můžete opatrně umýt.
Dále vše nechte uschnout a klávesnici zpět smontujte. Pokud budete mít štěstí, možná bude klávesnice fungovat 🙂